Cliffs of Moher

Vydali jsme se dál přes hory a cesta nám pěkně utíkala. Hodil jsem bobek do chráněného území a cestovalo se mi ještě lépe. Došla nám voda, zašli jsme proto do domečku na kopci pro vodu. Se štěkotem na nás vyběhl šedostříbrný pes. Vyklubal se z něj hrozný mazel a majitel ho musel zavřít do auta, aby nešel s námi. Po pár kilometrech jsme si na mostku uvařili výborné těstoviny a opět šlapali dál.

Došli jsme do Lisdoowarny a udělali nákup:broskve,jablka, chleba, voda, zrmzlina ;) a hned nám bylo líp. Mlsali jsme na malém náměstíčku na lavičce, Bob pozoroval místní a přestávalo se mu tam líbit (prý vypadali divně). Pokoušeli jsme se stopovat na Cliffs of Moher, ale aut jezdilo málo a nezastavovali, začali jsme stopovat při chůzi. Asi ve třetině cesty nám zastavili sympatičtí dva Finové a Argentinka. Společně jsme dorazili k útesům. Přestože je tu celkem chladno (potíme se pod tíhou batohů), cítíli jsme už spálené obličeje. Z útesů jsme kolem 17. hodiny seběhli k moři do vesnice, Bob domluvil s farmářem nocleh na jeho pastvině (mezi kravkama). Zdlábli jsme hovězí polévku a rychle usnuli (Janča usnula).

Amen

Not enough clay to bury a man, not enough timber to hang a man and not enough water to drown a man.


V Galway jsme mi (mně) koupili pláštěnko-bundu a vyrazili na N6. Asi po deseti minutách nám zastavil (...sem se nám v deníku podepsal, ale nemůžu to přečíst...). Větší dojem asi zanechal na Bobovi, proto mu tuhle část přenechám (teď se hádáme, kdo to napíše...). Tak tedy já. (Bob se rozvičuje, už jsme úplně někde jinde (19.7.) - na pláži ... o tom později).

Pan Ea... nás vzal až do Fenore, cestou jsme zastavili na pivo, které nám platil, podruhé nám objednal i sendvič a mně kafe (sám měl už 3.pivo). Začalo nám to být nepříjemné. Ve Fenoru nám zaplatil 2 noci v campu, který vypadal spíš jako slum, měla tam být údajně lovely beach, ale my se rouzloučili, poděkovali a prchali do hor.

Bob:

Pan řidič byl katolík, nacionalista a kdo ví, co ještě. V první hospodě to byla ještě legrace, vyptával jsem se místního příjemného dědy na pravidla irského fotbalu. Nechal jsem si od barmana podepsat tácek, který by tu měl někde být. Ve druhé hospodě už mi to bylo hodně nepříjemné a nejraději bych utekl.

Ve Fenore jsme mu utekli do pohoří Burren. Šli jsme po malé cestě údolím mezi dvěma skalnatými hřebeny. Na jeden z nich jsme se po kamenité cestě drápali, abychom našli místo na spaní. Našli jsme pěknou zříceninu kdo ví jak staré kamenné budovy a opět capali dál. Janča se bála deště, naše pátrání po místě na spaní zintenzivnělo. Po menší roztržce (a průtrži) jsme se vrátili zpět na louku. Postavili stan, uvařili francouzkou polévku a šli spát. V noci se přes nás pětkrát přehnal déšť, leč ráno už nepršelo.

Janča malinko plašila kvůli dešti a nasadila turbo balení (tedy místo hodiny asi 20 minut). (Janče se už nechtělo spát, bylo krásný ráno, sluníčko, chodila s foťákem po louce, až pak si všimla mraků - a taky že pršelo, jen co jsme dobalili).

Pro více fotek z pohoří Burren mužete třeba sem.

Ballyloughane - kemp

V noci trochu sprchlo, nikam nic nezateklo, všechno suché. Máme sbaleno a za chvíli vyrazíme. Nejdříve do Galway, potom do světa.

Inismore

Za chvíli nám připluje trajekt, který nás odveze zpět. Bylo krásně, v kempu napíšu víc(!?).

(Večer jsme hned usnuli.)

Na ostrově jsme krásně sešli z cesty, prodírali se křovím, překračovali ploty a sklepávali klíšťata. Po hodince chůze jsme konečně přišli k oceánu. Před námi ovšem nebyla žádná pláž, ale třicetimetrový útes. Pod námi se tříštily vlny o kamennou plošinu a z výšky a síly na nás šel trochu strach. Okolo nás ani noha, jenom pár racků (kteří mají také nohy, vím ;). Po okraji útesů jsme došli až k hromadě navršeného kamení, pokochali se pohledem a padali k trajektu.

(Dále následují nákresy různých způsobů kladení kamenů do zídek + užásná stavbička na zachytávání vody pro dobytek.)

Kilronan

Před hodinou jsme trajektem (on to spíš byl motorový člun) dorazili na ostrov Inishmore. Pěkně to házelo, Atlantik byl trochu rozvlněný. Utekli jsme davu turistů a teď sedíme na plošině plné rozpukaných šutrů. Tůristi už dorazili k hradu, ťed můžeme vyrazit my.

Posvačili jsme a přemýšlíme o tom, kde budeme dnes v noci spát. Janče konečně došlo, že Irsko je velké. Zatím cestu plánuje, jako bychom měli kola, ne-li auto. Však až ponese krosnu 30km, jí to dojde.

Šnek

Docela dobře jsme se vyspali, i když sousedům v noci houkal alarm. Na stan se nám vyšplhal šnek ;)

Galway

Dorazili jsme celkem na čas, i když posledních 40km se autobus neuvěřitelně loudal. Užili jsme si spoustu irských odstínů zelené. Viděli jsme obrovské pastviny, na kterých postávalo pár osamocených ovcí. Viděli jsme početná stáda, schovaná před deštěm v křovinách. Viděli jsme krásné zídky z navršeného kamení, které ohraničovaly louky, pole, pastviny.

V Galway jsme po menší procházce zašli do informačního centra, prohlédli mapy a koupili seznam kempů. V jednom z nich zvaném Ballyloughane teď sedím ve stanu a píšu tyhle řádky. Kemp je pár metrů od Atlantiku, který děsně smrdí. Noc je za €7 na osobu. Janča už chrápe ;)

Zítra se chystáme trajektem na Aranské ostrovy, cena €15 na jednoho.

P.S. Fotky mám na rozbitém notebook a u Pepy, dám sem tedy jednu z webu.

Papáá

Za dvě minuty vyrazíme z Dublinu do Galway. Sedíme v pěkném busu a čekáme na odjezd. Jízdenka stojí €12 a pojedeme cca 3.5 hodiny. Prší - celý den. Doufám, že v Galway bude líp.

(v Galway dopsáno - Je)

---

Na stránce je přilepena jízdenka společnosti Bus Eireann - naše ČSAD ;)

Už

Celý den jsme se váleli, večer jsme byli nakoupit a vybrali jsme €300 z bankomatu.

Howth, domluvil jsem

Mapu jsme si nakonec koupili za €12 právě v informačním centru. Zjistili jsme si odjezdy do Galway a poté vyrazili směr Howth. Prošli jsme téměř celý poloostrov pěšky, ale nějak se nám nedařilo najít cestu na kopec, kam se chtěla podívat Janča.

Celý polostrov Howth je tak trochu Beverly Hills. Domy daleko v zahradách, přičemž každý má své jméno (Fox's Lane, The End...). U jednoho dokonce stál vrtulník. Blížili jsme se k pobřeží a uviděli dva krásné ostrovy - Ireland's Eye a Lambay Island. Janča přesto pořád chtěla na kopec :)

Hledali jsme, hledali...a našli jednu cestu s nezamčenou brankou, která nevypadala, že by někomu patřila. Pár minut jsme šli po obyčejné polní cestě, ovšem za těch pár minut...

(Pokračuje Janča)
...jsme se zahlédli postavičky tahající po trávníku jakési vozíčky - objevili jsme Hill of Howth (na kterém strašidelně čněly vysílače), kde se táhly trávníky golfové hřiště. V té samé chvíli začalo pršet, foukat silný vítr, ale my konečně získali nadhled a přehled nad okolím Howthu, Dublinu, pobřeží. Na začátku té polní cesty byla tráva a keříky spálené ohněm, od vysílačů byly pěšinky mezi vřesem.

(Navazuje Bob)
Na kopci jsme si dali chleba s marmeládou a burákovým máslem. Vydali jsme se hledat autobusovou zastávku. Za chvíli nám bylo jasné, že jediná cesta vede přes golfové hřiště. Kupodivu na nás nikdo psy neposlal a hřiště jsme přešli ve zdraví.

McKafe

Dáváme si kafe, byli jsme asi naposledy na netu hledat práci, vypadá to, že zítra vyrazíme na cestu.

Dublin už mě štve...

Sháněli jsme pláštěnku, mapu, vyhlédli si automapu 1:20 000 za €15, ještě pokouknem v informačním centru.

Speed

Den sedmý, obloha jakžtakž modrá, sluníčko svítí a Janička dříme.


Včera večer jsme se koukli na film Speed (Nebezpečná rychlost) na Petrově novém přehrávači za €25. Janča film děsně prožívala a málem neusnula. Poté si odskočila na dvorek na záchod (protože ten v domě byl obsazen) a co se jí při tom podařilo nepovím. Po návratu zpět uviděla v kuchyni cizí lidi. Omluvila se tedy, myslíce, že je v jiném domě a odešla opět ven. Po průzkumu dvorku zjistila, že to byla správná kuchyně a vrátila se zpět.

Blázen

Po cestě autobusem č.130 z pobřeží do Dublinu si k nám přisedl místní blázen a vesele se mnou konverzoval. Měl neuvěřitelný přízvuk a chvílemi jsem netušil, o čem to vypráví. Při vystupování se na nás spolucestující soucitně usmívali.

Utekli jsme do zglobalizované civilizace. Neřeknu co jsme měli, levné to nebylo. Čekáme na Petra, až dointernetí.

Pro zajímavost: kondomy tu stojí €4.95...inu katolická země

Odliv

Právě sedíme na břehu moře kousek od přístavu a pozorujeme příliv. Podle místních to moc hezké není, ale přeci jen se kouknem. Pak skočíme na autobus a pojedeme do centra.
BTW Práce furt nic.

Janča právě zjistila, že mám průhledné uši. Nepiš to. Nepiš to!

V deníku jsou obrázky, na kterých jsem se snažil objasnit vznik přilivu, odlivu a hlavně důvod, proč obojí nastává dvakrát denně.

Stále hledáme

Dnes jsme vstali brzo. Měl jsem totiž obvolat práce, které jsme našli v sobotu. První číslo neexistovalo, na druhém mi řekli, ať jim pošlu CV (což už jsem udělal v sobotu), na třetím záznamník, na čtvrtém práce fuč, na pátem hlasová schránka. Uf Uf uf.

Byt

Petr před chvílí dotelefonoval s "domácím", který nám nabídl bydlení ve městě za €400 za dva týdny. Což je celkem kotel. Zajtra zajdeme do města a uvidíme, jak to vypadá s prací. Začínám být trochu pesimista, zatímco Janča optimista. Doufám, že práci najdeme, jinak to bude hódně, hodně drahý výlet.

Na tomto místě je v deníku přilepen lístek dublinské MHD, ukazující, jaká jsem trubka. Koupil jsem totiž lístek na špatný bus...

Davy

Po cestě do města (pěšky) jsme začali potkávat zvláštní lidi. Někteří měli z aut vystrčené vlaječky, jiní měli dresy a všichni směřovali ke stadionu. Červenobílé a zelenožluté skupiny se zvětšovaly a konečně pár desítek metrů od stadionu jimi byla ulice ucpaná tak, že se auta ani nehnula, jen poskakovala.

Později ve městě jsme viděli přímý přenos z oné hry. Byl to irský fotbal. Hraje se rukama, nohama. Je to vlastně kombinace fotbalu a rugby. Branka vypadá jako rugbyová, ale ve spodní části je síť a stojí v ní brankář. Cílem je dostat míč mezi tyče a to buď do spodní (víc bodů) či do horní části.

Teď sedíme u památníku ve Phoenix parku. Janča sedí opodál, fotí a trucuje, prý jsem protivný ;).

Po cestě do parku na nás zavolal jeden člověk a říkal, že být námi, tak by do ulice, kam jsme mířili, nechodil. Nevím, co tam bylo, na druhou stranu jsem rád, že to nevím.

Phoenix

Dnes jsme spali dlouho. Teprve teď jsme dosnídali. Janča by ráda zašla do Phoenix parku (podle rozlohy je to spíše les, než park). Trochu nám prší, snad to rychle přejde.

Důležitá poznámka: české přístroje jdou při troše snahy zasunout do irských zdířek. Do vrchní škvíry se něco nacpe (klíč...) a poté můžete vrazit zástrčku dovnitř.