Amen

Not enough clay to bury a man, not enough timber to hang a man and not enough water to drown a man.


V Galway jsme mi (mně) koupili pláštěnko-bundu a vyrazili na N6. Asi po deseti minutách nám zastavil (...sem se nám v deníku podepsal, ale nemůžu to přečíst...). Větší dojem asi zanechal na Bobovi, proto mu tuhle část přenechám (teď se hádáme, kdo to napíše...). Tak tedy já. (Bob se rozvičuje, už jsme úplně někde jinde (19.7.) - na pláži ... o tom později).

Pan Ea... nás vzal až do Fenore, cestou jsme zastavili na pivo, které nám platil, podruhé nám objednal i sendvič a mně kafe (sám měl už 3.pivo). Začalo nám to být nepříjemné. Ve Fenoru nám zaplatil 2 noci v campu, který vypadal spíš jako slum, měla tam být údajně lovely beach, ale my se rouzloučili, poděkovali a prchali do hor.

Bob:

Pan řidič byl katolík, nacionalista a kdo ví, co ještě. V první hospodě to byla ještě legrace, vyptával jsem se místního příjemného dědy na pravidla irského fotbalu. Nechal jsem si od barmana podepsat tácek, který by tu měl někde být. Ve druhé hospodě už mi to bylo hodně nepříjemné a nejraději bych utekl.

Ve Fenore jsme mu utekli do pohoří Burren. Šli jsme po malé cestě údolím mezi dvěma skalnatými hřebeny. Na jeden z nich jsme se po kamenité cestě drápali, abychom našli místo na spaní. Našli jsme pěknou zříceninu kdo ví jak staré kamenné budovy a opět capali dál. Janča se bála deště, naše pátrání po místě na spaní zintenzivnělo. Po menší roztržce (a průtrži) jsme se vrátili zpět na louku. Postavili stan, uvařili francouzkou polévku a šli spát. V noci se přes nás pětkrát přehnal déšť, leč ráno už nepršelo.

Janča malinko plašila kvůli dešti a nasadila turbo balení (tedy místo hodiny asi 20 minut). (Janče se už nechtělo spát, bylo krásný ráno, sluníčko, chodila s foťákem po louce, až pak si všimla mraků - a taky že pršelo, jen co jsme dobalili).

Pro více fotek z pohoří Burren mužete třeba sem.