Howth, domluvil jsem

Mapu jsme si nakonec koupili za €12 právě v informačním centru. Zjistili jsme si odjezdy do Galway a poté vyrazili směr Howth. Prošli jsme téměř celý poloostrov pěšky, ale nějak se nám nedařilo najít cestu na kopec, kam se chtěla podívat Janča.

Celý polostrov Howth je tak trochu Beverly Hills. Domy daleko v zahradách, přičemž každý má své jméno (Fox's Lane, The End...). U jednoho dokonce stál vrtulník. Blížili jsme se k pobřeží a uviděli dva krásné ostrovy - Ireland's Eye a Lambay Island. Janča přesto pořád chtěla na kopec :)

Hledali jsme, hledali...a našli jednu cestu s nezamčenou brankou, která nevypadala, že by někomu patřila. Pár minut jsme šli po obyčejné polní cestě, ovšem za těch pár minut...

(Pokračuje Janča)
...jsme se zahlédli postavičky tahající po trávníku jakési vozíčky - objevili jsme Hill of Howth (na kterém strašidelně čněly vysílače), kde se táhly trávníky golfové hřiště. V té samé chvíli začalo pršet, foukat silný vítr, ale my konečně získali nadhled a přehled nad okolím Howthu, Dublinu, pobřeží. Na začátku té polní cesty byla tráva a keříky spálené ohněm, od vysílačů byly pěšinky mezi vřesem.

(Navazuje Bob)
Na kopci jsme si dali chleba s marmeládou a burákovým máslem. Vydali jsme se hledat autobusovou zastávku. Za chvíli nám bylo jasné, že jediná cesta vede přes golfové hřiště. Kupodivu na nás nikdo psy neposlal a hřiště jsme přešli ve zdraví.